V pátek 21.10.2011 hostil velký sál pražské Lucerny druhý ročník soutěže kapel s názvem Redbull SoundClash! Proti sobě se utkaly dvě kapely a to Nghtwork vs. David Koller a band! Soutěž probíhala v pěti dispciplínách. Těm předcházelo jedno zahřívací kolo, ve kterém zahrála každá kapela své songy, aby se rozehrála. Poté následovala první dispciplína „COVER“, kde každá kapela zahrála remake jednoho slávneho hitu, který jim vybral Dj Robot. Šlo o song od Maroon 5 – This love. Poté následovalo další kolo s názvem „Take Over“, ve kterém šlo o to, že každá kapela vybrala píseň ze svého repertoáru, jedna začla a druhá ji dohrávala. Potom se šlo do dalšího kola „CLASH“, kde DJ Robot vybral opět nějaké slavné písně a těm musela každá kapela přizpůsobit svůj repertoár. Poslední disciplínou byla „DIVOKÁ KARTA“, kde každá kapela odehrála song se svým přizvaným hostem. Celou akcí provázel Tomáš Hanák a s ním dvě půvabné brunetky.
A ZDE OFICIÁLNÍ TISKOVÁ ZPRÁVA (zdroj: www.redbull.cz):
DAVID KOLLER – VÍTĚZ DRUHÉHO ROČNÍKU
RED BULL SOUNDCLASH!
Měsíce nedočkavého čekání, týdny horečných sázek, kdo odejde z originálního hudebního klání jako vítěz! Na sklonku Dne D s datem 21. října 2011 skončil ve vyprodané pražské Lucerně žhavý souboj mezi kapelami Davida Kollera a Nightwork!
Vše začalo v zákulisí, pohledem kamer na Tomáše Hanáka a jeho otázkou, zda se v sále Lucerny někdo nachází – hurónský křik natěšeného publika ho uklidnil, že nebude moderovat před prázdným parketem. Směle tedy mohl vyzvat obě soupeřící kapely, aby si tradičním losovacím způsobem kámen – nůžky – papír střihly o právo premiérové písně. V tento okamžik odcházeli vítězně NightWork, aby jako první vstoupili do arény s úkolem patřičně rozehřát publikum – ne snad, že by to odkysličená Lucerna potřebovala, ale patří to k daným pravidlům hudebního klání Red Bull Soundclash. Tak tedy nesoutěžní kolo první, anglicky Round One a názvem Warm-Up!
WARM UP
Nightwork začali pompézně až pateticky, ale brzy se předehra proměnila v píseň Dyktátor – to není negramotnost autora tohoto článku, ale slovní přesmyčka pracující se jménem zpěváka kapely Vojty Dyka, který nastoupil v rudém dresu, světlém klobouku a se slovy: „Dost bylo Spidermana, dost bylo Supermana, teď přichází Dyktátor!“ Publikum neodolalo tanečnímu rytmu a vzápětí už na zpěvákův popud skandovalo název proslulého pražského podniku, kde se celá akce konala: „Lucerna!“ Následně kapela prohodila několik německých zdvořilostních obratů s moderátorem Tomášem Hanákem, což mělo svou logiku, protože přišla píseň Der Wunderbaum. To už se fanoušci chovali jak zvířata a tak se skvěle hodila skladba Zoomba, kterou skupina představila během letošního dvoudenního pobytu v pražské Zoologické zahradě. Těžko soudit, zda Lucerna byla zahřátá, ale ve varu byla jistě. A to měl ještě slovo David Koller! Vsadil na píseň, která zahřeje – Chci zas v tobě spát. Kontrastně pomalý rytmus snad zpomalil nohy, ale rozezpíval hlasivky, takže v refrénu už si publikum vystačilo docela samo; dobře mu tuhle píseň Oskar Petr napsal! A tak pro velký úspěch ještě jednu od téhož autora – Kengi. Byť střednětempá skladba, ve vzduchu mávaly ruce jak třtiny ve větru se klátící. Kdo čekal do třetice Medvídka, dočkal se zklamání – následovala prudká píseň Vona říká jó, při níž už David Koller usedl za bicí. Vydýchaná Lucerna byla patřičně rozehřátá, takže ještě rychle vyzkoušet tleskoměr a může se začít bojovat!
COVER
Pro první soutěžní kolo tohoto unikátního klání vybral DJ Robot píseň This Love od americké kapely Maroon 5, kterou byly nuceny obě kapely po svém přepracovat. Round Two – Cover byl odstartován! A jako první sáhli po nástrojích NightWork – předvídatelně ji pojali v tanečním rytmu, k čemuž originální nahrávka sama vybízí, kdežto následující David Koller se svým bandem vsadili na rockovější pojetí s kvílivým kytarovým sólem. A co na to publikum? Dupotem, pískotem a jekotem o síle 130 decibelů přidělilo první bod skupině NightWork, když bývalého člena skupiny Lucie za jeho úvodní soutěžní výkon ocenilo řevem o dva decibely tišším. Pravdou je, že při hlasování pro NightWork pištěla i sama kapela, což doprovázela spartakiádní sestavou, ale to pravidla nezakazují. David Koller si evidentně šetřil hlasivky na později – do finále daleko! Sličná slečna Kristýnka, která společně s Natálkou, obě ve svůdných plavkách, tvořila ozdobu moderátora Tomáše Hanáka, jenž se ovšem prohlásil za krásnějšího člověka, předala kapele první bod v podobě dřevěné desky s číslovkou jedna.
TAKE OVER
Ale to už tu bylo druhé soutěžní kolo. Round Three – Take Over. Princip této soutěže je jednoduchý – první kapela započne vybranou píseň ze svého repertoáru a soupeř ji musí převzít a dozpívat. Noční pracanti na úvod zvolili jeden ze svých největších hitů – Globální oteplování; nebo taky Jsem gay, jak se této písni lidově říká. Celá Lucerna byla okamžitě teplá, řečeno politicky korektně – homosexuální. David Koller na hozenou rukavici reagoval přeměnou pomalé písně v hodně ostrý rock’n'roll na samé hranici punku, přičemž v refrénu točil mikrofonem nad hlavou jak kovboj lasem – kdo viděl oscarový film Zkrocená hora, dobře ví, že mezi cowboyi jich je hodně. A hned vypálil svou vlastní hardrockovou předehru, která se však nečekaně změnila v další megahit – Šrouby do hlavy; těžký kalibr! Vojta Dyk pohodil svou černou parukou a kapela Nightwork spustila tuhle klasickou hitovku z repertoáru Lucie přesně tak, jak ji pro ni napsalo duo Orm – s charakteristickými klávesami a strojovými bicími, což publikum ocenilo bouřlivými ovacemi a samostatně odzpívaným refrénem. Kam dál? Inu, na Slovensko! Vojta Dyk prohodil několik vět k divákům v jazyce našich východních sousedů, rozezpíval je hlasovým cvičením, a už zněly úvodní tóny skladby Drevosůstruhár. A co na to David Koller? Převzal píseň od NightWork i ze Slovenska a originálně ji odzpíval ve svižném tempu s českým textem coby Dřevosoustružníka. I když publikum v jeden okamžik lehce zmátl jazzovou vložkou, celou skladbu zakončil v rytmu divokého slovenského čardáše, což mu vyneslo bouřlivý aplaus. Teď byl na tahu on sám. Vsadil na Lajku, což NightWork akceptovali v sobě vlastním tanečním rytmu. A když tanec, tak hned do Tepláků. David Koller po výzvě sáhnul silně rockovým stylem a publikum okamžitě vyskočil tep-tep-tep-tepláky! Co na tom, že měl na sobě džíny, když nabádal: „Tepláková souprava – kule dej si do prava!“ Byl na tahu a rozhodl se objevit Ameriku. Na to byl Vojta Dyk nucen konstatovat: „Tahle píseň se nedá předělat. A když, tak jedině takhle!“ A kapela NightWork opět vsadila na taneční verzi, ale k závěru znovu zpomalila, aby se s tímto kolem mohli všichni přítomní rozloučit sborovým: Pá-pá-páááá! Kdo si nevyzpíval hlasivky, měl v příštím okamžiku možnost vykřiet další dva body pro svého favorita. Publikum řvalo, až stěny praštěly a nakonec vyječelo 129 dBA pro Davida Kollera, což bylo o pět decibelů víc, než kolik si vyzpívali NightWork. Stav po dvou kolech – 2:1 pro Davida Kollera.
THE CLASH
Nic však ještě nebylo rozhodnuto! Round Four – The Clash! Nešlo o název britské punkové kapely, ale žánrový souboj. Hudební styl, do kterého byly obě kapely nuceny upravit své písně, opět vybral DJ Robot; beze slov, pouze písní. A už Lucernu plnily tóny countryové písně Johna Denvera s názvem Take Me Home, Country Roads, v tuzemsku známější od Pavla Bobka jako Veď mě dál, cesto má. NightWork se na to oděli do kovbojských kloboků a slušivých vestiček s třásněmi, do stylu country pak oblékli svou skladbu Slunce v duši, kterou Vojta Dyk zakončil příkladnou ukázkou jódlování, což si bez podivu vysloužilo potlesk na otevřených hlasivkách. O funkci tohoto hlasového svalu ví David Koller se svou pěveckou praxí své a proto kontroval do country upravenou písní Nic není nastálo. To už měl na hlavě kovbojské sombréro i moderátor Tomáš Hanák… A co dál? DJ Robot pustil desku a parkety v Lucerně rozvibroval rytmus reggae. Vojta Dyk se na tento jamajský hudební styl vyšňořil do pestrobarevné košile a opětovné černé paruky a v houpavém rytmu zapěl Andělskou dívku. A co na to David Koller? Na svém pódiu nechal vzápětí zaplát Oheň, což publikum rozpálilo do běla. Ostatně v bílých kombinézách se mezi tím na jeviště zjevili i NightWork, doplňující své uniformy zlatými, stříbrnými a červenými parukami. Chtělo to něco ulítlého, protože třetím stylem podle výběru Robota bylo elektro. NigtWork vsadili na vypůjčený hit od Karla Svobody a do Lucerny přilétla Včelka Mája. A jak na to odpoví rockový David Koller? K překvapení mnohých spustil velmi ostré elektro, až techno, kterým proletěli Černí andělé… Byl čas zúčtování. Opět přišly k hlučení hlasivky. A tentokrát to bylo pořádně napínavé! První klání všemožného hluku skončilo remízou – 127:127 dBA! A tak se muselo ječení opakovat. A i napodruhé to bylo pořádně těsné! David Koller nakonec zvítězil o jediný decibel poměrem 126:125 dBA; hlasivky už totiž byly patřičně opotřebované. I tak si připsal hned tři body a skóre bylo 5:1 pro bývalého zpěváka kapely Lucie. To už začínalo být divoké. A to obě kapely ještě čekala kategorie nazvaná Divoká karta.
WILD CARD
Její tajemství spočívá v odehrání písně dle vlastního výběru s přizvaným hostem. Tentokrát začínal průběžný vítěz, který na pódium uvedl violoncellistu Jiřího Bártu a společně odehráli píseň Rozsviťte lampióny, kterou – jak publikum poučil David Koller – složil v sedmdesátých letech Petr Kofroň. Nebyla to veselá píseň, čehož využili NightWork a nasadili přece jen optimističtější nestárnoucí opus – Jen pro ten dnešní den z repertoáru Oldřicha Nového. A to za přispění hosta nad všechny povolaného – Ondřeje Havelky, který se nebál na jevišti stepovat. I když si po skončení celého večera posteskl, že se vůbec neslyšel a tak tančil spíš po paměti… A znovu, už naposledy, byl čas na vox populi. Tak ještě jednou z plna hrdla! Fanoušci Davida Kollera tentokrát vykřičeli jen 122 dBA, zatímco příznivci NightWork to dotáhli až na 125 decibelů. Leč poslední divoká kategorie nabízela pouhý bod. A tak i přes vítězství teplákových chlapců skončilo celé klání výhrou Davida Kollera v poměru 5:2. Překvapivý šampión převzal z rukou krásné Kristýnky opasek jaký vyhrávají mistři těžké váhy v boxu a od poražených potlesk a gratulace. Na důkaz věčného přátelství si pak obě kapely za sborového doprovodu publika svorně zazpívali závěrečnou píseň – Ameriku, jak jinak.
OHLASY
Po vděčné úkloně ochraptělému publiku se všichni odebrali do zákulisí sdělit své dojmy zástupcům médií. Chválou na myšlenku celé akce Red Bull Soundclash neskrblil především Jakub Prachař, kytarista poražených NightWork. „Mně se tenhle večer hrozně líbil. I když je mi jasné, že po této prohře nám nezbývá nic jiného, než s naší kapelou skončit. Ale ještě vydáme jednu desku, objedeme turné po České republice a pak se teprve zahanbeně rozpustíme,“ slibuje nejenom muzikant, ale i herec a moderátor. A jak si vysvětluje porážku kapely, která má tolik fanynek? „Nebyli jsme zkrátka tak dobří jako David Koller. I když jsme všechno svědomitě nazkoušeli a vybrali, tak přece jenom nehrajeme tak dlouho, čímž máme málo hitů, takže to z naší strany bylo velice slaboučké. Ale zase to děláme s láskou!“ přísahá Jakub Prachař, který upřímně tvrdí, že by do podobného klání šel znovu, protože je navýsost přínosné: „Osobně jsem se naučil nový akord – D plus!“ Oproti tomu šťastný vítěz neskrýval své překvapení: „Tohle jsem opravdu nečekal, vždyť kluci mají tak obrovskou fanynkovskou základnu! Při vědomí tohoto nezpochybnitelného faktu jsme si proto v kapele říkali, že nám nezbývá nic jiného, než to rozjet a pak jen čekat, jak to dopadne.“ Jak je možné, že vyhrál, si dosud nedokáže vysvětlit. „Asi mám skvělou kapelu a pár dobrých písniček,“ krčí rameny skromně David Koller, který na adresu svých soupeřů dodává: „Nebylo vůbec snadné naučit se skladby kluků z NigtWork, protože mají neuvěřitelně prdlý texty.“ Ještě těžší však bylo naučit se coververzi This Love od skupiny Maroon 5. „Slibuji, že se ji do budoucna ještě doučím,“ tvrdí vítěz večera David Koller, který své pocity shrnuje do jediné věty: „Jsem šťastný, ale jenom doufám, že poté, co jsem si osvojil skladby chlapců z NightWork, se ze mě nestane gay!“
Další zajímavé články:
