Bojová reality show

Akce bojových sportů zakončil v roce 2011 gala večer pod názvem ENFUSION 2011. V této poněkud odlišné reality show se utkali thaiboxeři z různých zemí a po základní části, která probíhala přímo v kolébce Muay Thai, tedy v Thajsku, gradovala celá show svým velkolepým finále v pražské Lucerně. Tradice předsilvestrovských zápasů v Lucerně je již dlouhá a atmosféra byla o to lepší, že i z posledního patra je do ringu celkem dobře vidět – na rozdíl od některých velkých sportovních hal. První část večera obsahovala 7 zápasů a některé zvedly diváky z pomyslných židlí, protože borci nechali v ringu úplně vše – po jednom ze zápasů si holandský promotér ihned vyžádal i jména obou zápasníků.

123456►

Ondra „Spejbl“ Hutník se představuje publiku

Po krátké přestávce začala celá Lucerna bouřit, neboť na scénu přicházel za velmi efektního nástupu Ondra „Spejbl“ Hutník. Spejbl již dříve nastupoval za zvuků Landových „Ktož sů boží bojovníci“, ale tentokrát to nebylo z playbacku, ale Ondru na cestě k ringu doprovázel přímo Daniel Landa live. Jeho soupeřem byl Mohammed Boubkari a i když na něj atmosféra musela působit víc než ohromujícím způsobem, nic českému zástupci v ringu nedaroval a Ondřej si musel na chvilku nechat i ošetřit tržnou ránu na hlavě. Podle mě byl toto asi nejlepší zápas večera, protože ve finále už na Spejblovi přeci jen bylo vidět, že dva těžké zápasy po sobě nejsou procházkou růžovým sadem. Ve druhém semifinále se utkali Frank Munoz a Wendell Roche. V případě vítězství by se Roche ve finále utkal již podruhé s českým borcem a tak jsem pevně doufal, že dojde na slova Petra Macháčka, který si do finále přál právě Franka Munoze ze Španělska – a stalo se.

123►

Semifinále žen a superfighty

Utkání mužů tento večer, jak je tomu poslední dobou čím dál častěji, obohatily i ženy a to v rámci své části Enfusion 2011. V prvním seminfinále se do sebe mezi provazy pustily zástupkyně Holandska, Aleide Lawant, a ze její sokyně ze Švédska, Hannah Mjoberg. Osobně mám na ženský box rozporuplné názory, ale tento zápas byl opravdu zajímavý a Aleide byla nakonec lepší. Druhý zápas sliboval souboj zástupkyň dvou zemí Commonwealthu – z Kanady přijela Maria Bastasin a ve druhém rohu se představila „Queen of Muay Thai“, sympatická Julia Kitchen z Velké Británie. Bohužel byl tento zápas velmi brzy u konce a ošetření tržné rány v obličeji Julie ji tak neumožnilo dál bojovat o finále pyramidy, kam tedy postoupila Maria Bastasin.

Po těchto zápasech se na pořad dne dostaly i superfighty, kde se v ringu představili Tomáš Hron vs. turecký thaiboxer Fatih Cam (mimochodem, nástupovka Tomáše Hrona od Tří sester byla o „Strašlivé vojně s Turkem:-)) a samozřejmě také Jiří „Aplík“ Apeltauer, jemuž se postavil Fahid Maroun, aby se stal jeho posledním soupeřem v aktivní zápasnické kariéře. Fahid rozhodně nedal našemu borci nic zadarmo, ale nakonec mohl 38letý Jiří Apeltauer zvednou ve vítězném gestu ruce nad hlavu – a celá Lucerna tak mohla zatleskat jedné z ikon české Muay Thai scény.

1234►

Finále Enfusion 2011 – ženy

Po Superfightech se všichni už těšili na finálová kola a jako první jsme viděli zápas žen a souboj o šek na 4.000,- USD, který nakonec po lítém boji vyhrála Aleide Lawant. Tento zápas byl z pohledu diváka hodně úporný a dámy se rozhodně nešetřily.

12►

Triumf Ondry „Spejbla“ Hutníka

Hned poté, co odezněly oslavy titulu královny Enfusion, přišel nám Dan Landa opět připomenout, že ve finále se španělský zástupce – Frank Munoz – utká o výhru v celé soutěži právě s českým borcem a Ondra „Spejbl“ Hutník tak opět vkráčel do ringu v převlečení za „Božího bojovníka“ z dob, kdy Jan Žižka z Trocnova a jeho Husité nenašli v Evropě přemožitele. Poslední zápas večera tak mohl začít a i když oba soupeři měli méně sil, než v prvních vyčerpávajících zápasech, o dramatické okamžiky nebyla nouze – v jednu chvíli se Munoz u provazů na Spejbla vrhl s takovou vervou, že málem oba skončili na VIP stolech místo obložených chlebíčků. Zápas nebyl z nejpohlednějších, protože bylo třeba šetřit stále rychleji docházející síly a ustát rány soupeře, ale nakonec se Ondra „Spejbl“ Hutník dočkal svého vydřeného vítězství, které určitě hodně bolelo a celá Lucerna s ním tak mohla oslavovat jeho titul vítěze Enfusion 2011!

Závěrem bych ještě chtěl poděkovat pořadatelům z Maximus Promotion, zejména Petru Ottichovi, protože odvedli skvělou práci nejen tím, že Enfusion přivezli do Prahy, ale i tím, že během celého finále jsem neviděl jediný problém v organizaci – Díky a hodně úspěchů do dalšího roku!

123►

Výsledky:
1. Osicka Pfeil team II.
2. ORION LITOMYŠL-RS PETROL
3. JH.racing.team.eurotrans.cz
4. MOTOMAN TEAM
5. Osicka Pfeil team I.
6. BRUMLA-MAX2
7. MOTOSPORT CHÝNOV v ACR I
8. REDESKMPSPEED MOTOTEAM
9. TEAM MAX 2
10. MNUK MOTOKROS TEAM
11. LR COSMETIC-ADOS KTM team
12. MOTOSPORT CHÝNOV v ACR II
13. SMS KAPLICE TEAM

123456►

Pozor, galerie má dvě části, první 90 fotek, druhá 50!

1234...8910►

A ZDE OFICIÁLNÍ TISKOVÁ ZPRÁVA (zdroj: www.redbull.cz):

DAVID KOLLER – VÍTĚZ DRUHÉHO ROČNÍKU

RED BULL SOUNDCLASH!

Měsíce nedočkavého čekání, týdny horečných sázek, kdo odejde z originálního hudebního klání jako vítěz! Na sklonku Dne D s datem 21. října 2011 skončil ve vyprodané pražské Lucerně žhavý souboj mezi kapelami Davida Kollera a Nightwork!

Vše začalo v zákulisí, pohledem kamer na Tomáše Hanáka a jeho otázkou, zda se v sále Lucerny někdo nachází – hurónský křik natěšeného publika ho uklidnil, že nebude moderovat před prázdným parketem. Směle tedy mohl vyzvat obě soupeřící kapely, aby si tradičním losovacím způsobem kámen – nůžky – papír střihly o právo premiérové písně. V tento okamžik odcházeli vítězně NightWork, aby jako první vstoupili do arény s úkolem patřičně rozehřát publikum – ne snad, že by to odkysličená Lucerna potřebovala, ale patří to k daným pravidlům hudebního klání Red Bull Soundclash. Tak tedy nesoutěžní kolo první, anglicky Round One a názvem Warm-Up!

WARM UP

Nightwork začali pompézně až pateticky, ale brzy se předehra proměnila v píseň Dyktátor – to není negramotnost autora tohoto článku, ale slovní přesmyčka pracující se jménem zpěváka kapely Vojty Dyka, který nastoupil v rudém dresu, světlém klobouku a se slovy: „Dost bylo Spidermana, dost bylo Supermana, teď přichází Dyktátor!“ Publikum neodolalo tanečnímu rytmu a vzápětí už na zpěvákův popud skandovalo název proslulého pražského podniku, kde se celá akce konala: „Lucerna!“ Následně kapela prohodila několik německých zdvořilostních obratů s moderátorem Tomášem Hanákem, což mělo svou logiku, protože přišla píseň Der Wunderbaum. To už se fanoušci chovali jak zvířata a tak se skvěle hodila skladba Zoomba, kterou skupina představila během letošního dvoudenního pobytu v pražské Zoologické zahradě. Těžko soudit, zda Lucerna byla zahřátá, ale ve varu byla jistě. A to měl ještě slovo David Koller! Vsadil na píseň, která zahřeje – Chci zas v tobě spát. Kontrastně pomalý rytmus snad zpomalil nohy, ale rozezpíval hlasivky, takže v refrénu už si publikum vystačilo docela samo; dobře mu tuhle píseň Oskar Petr napsal! A tak pro velký úspěch ještě jednu od téhož autora – Kengi. Byť střednětempá skladba, ve vzduchu mávaly ruce jak třtiny ve větru se klátící. Kdo čekal do třetice Medvídka, dočkal se zklamání – následovala prudká píseň Vona říká jó, při níž už David Koller usedl za bicí. Vydýchaná Lucerna byla patřičně rozehřátá, takže ještě rychle vyzkoušet tleskoměr a může se začít bojovat!

COVER

Pro první soutěžní kolo tohoto unikátního klání vybral DJ Robot píseň This Love od americké kapely Maroon 5, kterou byly nuceny obě kapely po svém přepracovat. Round Two – Cover byl odstartován! A jako první sáhli po nástrojích NightWork – předvídatelně ji pojali v tanečním rytmu, k čemuž originální nahrávka sama vybízí, kdežto následující David Koller se svým bandem vsadili na rockovější pojetí s kvílivým kytarovým sólem. A co na to publikum? Dupotem, pískotem a jekotem o síle 130 decibelů přidělilo první bod skupině NightWork, když bývalého člena skupiny Lucie za jeho úvodní soutěžní výkon ocenilo řevem o dva decibely tišším. Pravdou je, že při hlasování pro NightWork pištěla i sama kapela, což doprovázela spartakiádní sestavou, ale to pravidla nezakazují. David Koller si evidentně šetřil hlasivky na později – do finále daleko! Sličná slečna Kristýnka, která společně s Natálkou, obě ve svůdných plavkách, tvořila ozdobu moderátora Tomáše Hanáka, jenž se ovšem prohlásil za krásnějšího člověka, předala kapele první bod v podobě dřevěné desky s číslovkou jedna.

TAKE OVER

 Ale to už tu bylo druhé soutěžní kolo. Round Three – Take Over. Princip této soutěže je jednoduchý – první kapela započne vybranou píseň ze svého repertoáru a soupeř ji musí převzít a dozpívat. Noční pracanti na úvod zvolili jeden ze svých největších hitů – Globální oteplování; nebo taky Jsem gay, jak se této písni lidově říká. Celá Lucerna byla okamžitě teplá, řečeno politicky korektně – homosexuální. David Koller na hozenou rukavici reagoval přeměnou pomalé písně v hodně ostrý rock’n'roll na samé hranici punku, přičemž v refrénu točil mikrofonem nad hlavou jak kovboj lasem – kdo viděl oscarový film Zkrocená hora, dobře ví, že mezi cowboyi jich je hodně. A hned vypálil svou vlastní hardrockovou předehru, která se však nečekaně změnila v další megahit – Šrouby do hlavy; těžký kalibr! Vojta Dyk pohodil svou černou parukou a kapela Nightwork spustila tuhle klasickou hitovku z repertoáru Lucie přesně tak, jak ji pro ni napsalo duo Orm – s charakteristickými klávesami a strojovými bicími, což publikum ocenilo bouřlivými ovacemi a samostatně odzpívaným refrénem. Kam dál? Inu, na Slovensko! Vojta Dyk prohodil několik vět k divákům v jazyce našich východních sousedů, rozezpíval je hlasovým cvičením, a už zněly úvodní tóny skladby Drevosůstruhár. A co na to David Koller? Převzal píseň od NightWork i ze Slovenska a originálně ji odzpíval ve svižném tempu s českým textem coby Dřevosoustružníka. I když publikum v jeden okamžik lehce zmátl jazzovou vložkou, celou skladbu zakončil v rytmu divokého slovenského čardáše, což mu vyneslo bouřlivý aplaus. Teď byl na tahu on sám. Vsadil na Lajku, což NightWork akceptovali v sobě vlastním tanečním rytmu. A když tanec, tak hned do Tepláků. David Koller po výzvě sáhnul silně rockovým stylem a publikum okamžitě vyskočil tep-tep-tep-tepláky! Co na tom, že měl na sobě džíny, když nabádal: „Tepláková souprava – kule dej si do prava!“ Byl na tahu a rozhodl se objevit Ameriku. Na to byl Vojta Dyk nucen konstatovat: „Tahle píseň se nedá předělat. A když, tak jedině takhle!“ A kapela NightWork opět vsadila na taneční verzi, ale k závěru znovu zpomalila, aby se s tímto kolem mohli všichni přítomní rozloučit sborovým: Pá-pá-páááá! Kdo si nevyzpíval hlasivky, měl v příštím okamžiku možnost vykřiet další dva body pro svého favorita. Publikum řvalo, až stěny praštěly a nakonec vyječelo 129 dBA pro Davida Kollera, což bylo o pět decibelů víc, než kolik si vyzpívali NightWork. Stav po dvou kolech – 2:1 pro Davida Kollera.

THE CLASH

Nic však ještě nebylo rozhodnuto! Round Four – The Clash! Nešlo o název britské punkové kapely, ale žánrový souboj. Hudební styl, do kterého byly obě kapely nuceny upravit své písně, opět vybral DJ Robot; beze slov, pouze písní. A už Lucernu plnily tóny countryové písně Johna Denvera s názvem Take Me Home, Country Roads, v tuzemsku známější od Pavla Bobka jako Veď mě dál, cesto má. NightWork se na to oděli do kovbojských kloboků a slušivých vestiček s třásněmi, do stylu country pak oblékli svou skladbu Slunce v duši, kterou Vojta Dyk zakončil příkladnou ukázkou jódlování, což si bez podivu vysloužilo potlesk na otevřených hlasivkách. O funkci tohoto hlasového svalu ví David Koller se svou pěveckou praxí své a proto kontroval do country upravenou písní Nic není nastálo. To už měl na hlavě kovbojské sombréro i moderátor Tomáš Hanák… A co dál? DJ Robot pustil desku a parkety v Lucerně rozvibroval rytmus reggae. Vojta Dyk se na tento jamajský hudební styl vyšňořil do pestrobarevné košile a opětovné černé paruky a v houpavém rytmu zapěl Andělskou dívku. A co na to David Koller? Na svém pódiu nechal vzápětí zaplát Oheň, což publikum rozpálilo do běla. Ostatně v bílých kombinézách se mezi tím na jeviště zjevili i NightWork, doplňující své uniformy zlatými, stříbrnými a červenými parukami. Chtělo to něco ulítlého, protože třetím stylem podle výběru Robota bylo elektro. NigtWork vsadili na vypůjčený hit od Karla Svobody a do Lucerny přilétla Včelka Mája. A jak na to odpoví rockový David Koller? K překvapení mnohých spustil velmi ostré elektro, až techno, kterým proletěli Černí andělé… Byl čas zúčtování. Opět přišly k hlučení hlasivky. A tentokrát to bylo pořádně napínavé! První klání všemožného hluku skončilo remízou – 127:127 dBA! A tak se muselo ječení opakovat. A i napodruhé to bylo pořádně těsné! David Koller nakonec zvítězil o jediný decibel poměrem 126:125 dBA; hlasivky už totiž byly patřičně opotřebované. I tak si připsal hned tři body a skóre bylo 5:1 pro bývalého zpěváka kapely Lucie. To už začínalo být divoké. A to obě kapely ještě čekala kategorie nazvaná Divoká karta.

WILD CARD

Její tajemství spočívá v odehrání písně dle vlastního výběru s přizvaným hostem. Tentokrát začínal průběžný vítěz, který na pódium uvedl violoncellistu Jiřího Bártu a společně odehráli píseň Rozsviťte lampióny, kterou – jak publikum poučil David Koller – složil v sedmdesátých letech Petr Kofroň. Nebyla to veselá píseň, čehož využili NightWork a nasadili přece jen optimističtější nestárnoucí opus – Jen pro ten dnešní den z repertoáru Oldřicha Nového. A to za přispění hosta nad všechny povolaného – Ondřeje Havelky, který se nebál na jevišti stepovat. I když si po skončení celého večera posteskl, že se vůbec neslyšel a tak tančil spíš po paměti… A znovu, už naposledy, byl čas na vox populi. Tak ještě jednou z plna hrdla! Fanoušci Davida Kollera tentokrát vykřičeli jen 122 dBA, zatímco příznivci NightWork to dotáhli až na 125 decibelů. Leč poslední divoká kategorie nabízela pouhý bod. A tak i přes vítězství teplákových chlapců skončilo celé klání výhrou Davida Kollera v poměru 5:2. Překvapivý šampión převzal z rukou krásné Kristýnky opasek jaký vyhrávají mistři těžké váhy v boxu a od poražených potlesk a gratulace. Na důkaz věčného přátelství si pak obě kapely za sborového doprovodu publika svorně zazpívali závěrečnou píseň – Ameriku, jak jinak.

OHLASY

Po vděčné úkloně ochraptělému publiku se všichni odebrali do zákulisí sdělit své dojmy zástupcům médií. Chválou na myšlenku celé akce Red Bull Soundclash neskrblil především Jakub Prachař, kytarista poražených NightWork. „Mně se tenhle večer hrozně líbil. I když je mi jasné, že po této prohře nám nezbývá nic jiného, než s naší kapelou skončit. Ale ještě vydáme jednu desku, objedeme turné po České republice a pak se teprve zahanbeně rozpustíme,“ slibuje nejenom muzikant, ale i herec a moderátor. A jak si vysvětluje porážku kapely, která má tolik fanynek? „Nebyli jsme zkrátka tak dobří jako David Koller. I když jsme všechno svědomitě nazkoušeli a vybrali, tak přece jenom nehrajeme tak dlouho, čímž máme málo hitů, takže to z naší strany bylo velice slaboučké. Ale zase to děláme s láskou!“ přísahá Jakub Prachař, který upřímně tvrdí, že by do podobného klání šel znovu, protože je navýsost přínosné: „Osobně jsem se naučil nový akord – D plus!“ Oproti tomu šťastný vítěz neskrýval své překvapení: „Tohle jsem opravdu nečekal, vždyť kluci mají tak obrovskou fanynkovskou základnu! Při vědomí tohoto nezpochybnitelného faktu jsme si proto v kapele říkali, že nám nezbývá nic jiného, než to rozjet a pak jen čekat, jak to dopadne.“ Jak je možné, že vyhrál, si dosud nedokáže vysvětlit. „Asi mám skvělou kapelu a pár dobrých písniček,“ krčí rameny skromně David Koller, který na adresu svých soupeřů dodává: „Nebylo vůbec snadné naučit se skladby kluků z NigtWork, protože mají neuvěřitelně prdlý texty.“ Ještě těžší však bylo naučit se coververzi This Love od skupiny Maroon 5. „Slibuji, že se ji do budoucna ještě doučím,“ tvrdí vítěz večera David Koller, který své pocity shrnuje do jediné věty: „Jsem šťastný, ale jenom doufám, že poté, co jsem si osvojil skladby chlapců z NightWork, se ze mě nestane gay!“

123456►

Fotogalerie: Daniel Vlk

12►

Na pražské Štvanici se o víkendu 8.-9. října konal závěrečný podnik skateboardové sezóny a to Mistrovství České republiky. Akce probíhala v Mystic Skate parku na pražské Štvanici a v rámci posledního závodu letošní sezóny se sešli nejlepší jezdci z České Republiky a Slovenska. Jezdilo se ve dvou disciplínách – ve Streetu a Bowlu. Na závěr celé akce proběhla soutěž o nejlepší trik, kde bylo rozhodně na co koukat a jezdci se nenechali nijak zahanbit. Předváděli ty nejlepší výkony a diváci se tak určitě nenudili!

Vítězem hlavní disciplíny „street“ se stal Tomáš Stejskal z Prahy, který se zároveň stal i celkovým vítězem Českého skateboardového poháru 2011 a po osmi letech je tak prvním jezdcem, který v jedné sezóně vyhrál MČR i ČSP.

123►